January favourites

Photo

The first month of the year, the first day of the month I had to do something I love. I had to do something connected to water. So I went swimming. Despite the air temperature being only 17 °C and water even less, I had to go to the sea. Well, I assure you, my screaming was very real.

How not to shoot videos in Mijas and not to take photos in Marbella

People usually start doing something new in January because...well, you know. New Year, fresh start, resolutions and all that stuff. But my case was a bit different. I decided to learn how to shoot and cut videos long time ago and only tried in January just because it was the first time I had the opportunity to do so.

So here comes the time when I have a camera which can shoot videos and a computer to edit them. Great. Now I need something to be in the video. I decide to go to Mijas, as it's a little mountain village pretty close to where I live and it's famous for being all white. Should look interesting in pictures and video, right? 

Postřehy z Málagy #14 - Leden

Vánoční týden s Fíjou záměrně přeskakuji. Užili jsme si ho náramně, možná se tu objeví jedna dvě perličky z výletů, ale jinak byl... prostě náš ;) Jo a taky mě přestává bavit psát týden za týdnem co dělám. Obzvlášť, když vlastně nedělám nic, co by stálo za zmínku. Ale to předbíhám...

5.1.2017 Čtvrtek

Tři králové

Stojím asi v osmé řadě davu a je mi doslova trapné se při své výšce tlačit víc dopředu. Stejně to nechápu, proč bych měla chtít tak dopředu? (Kromě dobrých fotek, samozřejmě) Před námi má po ulici projít průvod tří králů. Alegorické vozy mají pěkné, to zase jo (to vím, protože jsem se odpoledne kolem nich snažila proplést na segwayích)... ale proč takové šílenství? Začnu to chápat až někdy v polovině průvodu. 

Postřehy z Málagy #13

19.12.2016 Pondělí

Kokosové kuličky

Začínám si připadat jako žena. Peču cukroví, přemýšlím nad salátem a chybí mi Vánoční výzdoba a sníh... Jenže si nemyslete, že upíct cukroví ve Španělsku je něco jednoduchého. tak zaprvý nemám tu troubu, což výběr dost zužuje na "nepečené". Protože peču já, tak "peču" kokosové kuličky, protože ty mi chutnaj nejvíc. Jenže... tu nemají ani jednu ingredienci správnou. Nemají tu nic jako moučkový cukr... v prodeji je kromě krystalu jen jedno růžové balení, na kterém píšou "jemný cukr na dorty", tak doufám, že bude připomínat něco, co nejsou kostky. A ony jsou to kostičky = takový krystal s menšími krystaly. Kokos naopak strouhají na 5x větší kousky než my, takže pochybuju, že vůbec bude držet na kuličkách při obalování. Nějakou tu heru taky nenajdete, takže máslo a kuličky musí zůstávat v lednici. Holandské kakao? Neexistuje. Mají jen sladký Nesquick (jo, tak mi říkáme cereáliím od nestlé, ale tady je to něco jako granko) a v oddělení na pečení mikrokrabičku kakaového prášku na dekoraci. Musí stačit... A na závěr rum. Ten jsme zrovna doma měli, takže beru jaký je. Bílý, nevoní a když ho ochutnám, tak se šklebím jako blázen. 

Postřehy z Málagy #12

12.12.2016 Pondělí

Intercambio

Vážně už jsem tu tak dlouho? Dvanáct týdnů? Neuvěřitelné. A víte, kolik znám lidí z Málagy? Přibližně přesně 0. A tak jsem se rozhodla napsat na facebookovou skupinu intercambio (stránka, kde se lidi domlouvají na procvičování jazyků, jednou mluvíte španělsky, podruhé anglicky). Teď tam mám asi 50 zpráv, 40 komentářů a 60 žádostí o přátelství. Trochu šílené... A někde mezi těmi čísly je asi tak 5 holek.

Jeden den v Lisabonu podruhé

Stoupáme do barrio alto, nejvyšší čtvrti v Lisabonu. Během tour opět nic neslyším. Za celou dobu jsem na jedné vyhlídce pochopila to, že je to dobré místo na selfíčka. A tak jsem si to selfie jako naschvál neudělala. Jinak fakt nevím, co cestou říkali. Na druhou stranu vím, jak se dostat zpátky do hostelu.

Postřehy z Málagy #11

5.12.2016 Pondělí

Sintra a konec Evropy

Sintra je taková malá vesnice, aspoň oficiálně. Prakticky je to taková splácanina několika hradů, zámků a paláců. My byli samozřejmě v tom nejhezčím - Quinta da Regaleira, kde člověk neví, kam se podívat a vrtnout dřív. Nádhera, která se těžko popisuje, lepší vidět na vlastní oči... nebo aspoň na fotkách (slibuju, že než umřu, tak se dokopu je sem nahrát). Na druhou stranu jsem doufala, že když je v programu návštěva Sintry a v dalších bodu prohlídka paláce, že uvidíme něco z těch ostatních... třeba ten nejbarevnější zámek na kopci. Bohužel se tak ale nestalo, a tak i přes krásné místo jsem byla trošku zklamaná. Prostě nemáme čas, ale zato máme kolem sebe spoustu lidí... takže bych si nějaký to focení asi stejně neužila.