El Chorro

Jedeme do hor s MSE - organizací, která pořádá výlety pro erasmus studenty. V plánu je turistika, kajaky a jezero. Zní to dost náročně se 2 autobusy lidí, ale představuju si to jako výlety s AEGEE v Oviedu, a tak tomu dávám šanci. Má to být na celý den, takže nejspíš hodně chození.

Cesta trvá něco přes hodinu, takže v 10:30 jsme na místě, odkud máme vyrazit pěšky. Nejdřív ale toaleta (1 dámská na 100 lidí, haha) a snídaně. Ehm... snídaně? Aspoň jsme hned u jezera, takže se můžu potulovat u něj během hodinového čekání na sto dalších lidí.

Turistika tady znamená půlhodinovou procházku na nejnižší kopec v okolí. Po cestě se lidé zastavují na místě s fajn výhledem. Je jich tam ale moc, a tak čekáme, než všichni odejdou, abysme se mohli vyfotit. Mezitím nás začnou popohánět, že už musíme jít, že čas na fotky bude později (jo, ale na úplně jiným místě, přece... co je to za argument?)... a taky abysme se neztratili (na kopci, kde je jen jedna cesta, vidíme ostatní na kilometr daleko a všichni se táhnou jako želvy.

Nejde se ani na vrcholek, stačí první místo s výhledem na Caminito del Rey (ehm, možná s dalekohledem byste něco viděli) a tam je přestávka na svačinu. Je asi poledne, což znamená slabou půlhodinku chůze od doby, co skončila snídaně. No ale najedený lidi jsou spokojený lidi, takže se všichni poslušně fotí. Já vepředu dostala do ruky vlajku (na fotce jsem vlevo) a ta už mi zůstala.

Později se téhle "turistice" smějeme. Christina, spolubydlící, to shrnula větou ve smyslu "tohle bych vyšla i opilá a se dvěma opicema na zádech". A měla pravdu.

Protože na vrcholek kopce už zbývá jen hromada skal a šutrů, většina lidí je moc líná se tam vyškrábat. O to lepší to je ale pro mě a těch pár lidí, kteří tam opravdu vylezli. Je tam ticho. Je tam ještě lepší výhled. Jsou tam ptáci (orlové?)... a říkala jsem, že je tam ticho? Asi jako v horách. Když do nich nelezete se stovkou lidí.

Po sestupu nás čekají kajaky na "pláži" u jezera. "Pláží" se myslí kamenitý svah o sklonu přibližně 40%, na kterém se dalo sotva sedět, natož pohodlně si lehnout. Kajaků je tu jen pár a tak si s Monikou zabíráme hned ten první (a nejpohodlnější) s opěrkami. Ani jedna jsme v kajaku nikdy neseděla a navzájem se známe sotva hodinu... ale prý si má ta silnější sednout dozadu. Vyhrála Monika. Pádlování jezerem je sranda, i když nám to vůbec nejde a za chvíli to únavou vzdáváme.

Na pláži nám zbývá ještě asi 6 hodin, než pojedeme domů. Co tady můžeme dělat? Já jsem trochu nastydlá, takže se mi nechce ani do vody. Navíc není takové teplo a sluníčko se brzy schová za kopcem. Nakonec samou nudou usnu. 

Kdo vymyslel den v horách, kde se během horkého poledne leze do kopce a večer, kdy je zima, se flákáme u jezera? Logiku téhle organizace nechápu, ale aspoň nás vzali na fajn místo s fajn lidmi. A za to mají plus.

Jestli chcete vidět všechny fotky, koukněte se sem na rajče.