Postřehy z Málagy #02

3. 10. 3016 Pondělí

Boty.

Najít odpoledne otevřený obchod je kvůli siestě docela oříšek. Když se ale konečně povede, jsem mile překvapená. Výběr sportovních bot ve Španělsku je mnohem zajímavější, než v Čechách. Různé barvy, různé vzory (ne že jsou všechny dámské boty neonově růžové, oranžové nebo černé). Jediná potíž je s velikostí. Skoro všechny dámské boty vyrábějí v největší velikosti 38.5 a to mi zdaleka nestačí. Naštěstí vyrábějí některé až do velikosti 40. Nejdřív jsem se nemohla rozhodnout, které se mi líbí nejvíc... Vyřešil to prodavač. Tak velké měli v obchodě jen jedny.

4. 10. 2016 Úterý

Učím se norsky; žehlím v sedě.

Doprovázím tour norské školy a jejich učitelka norštiny mě učí pár slov. "Héj" je něco jako naše čau, "tak" znamená děkuju a "hódə" (skoro jako Hodor z Hry o trůny) je nashle. A vlastně vůbec netuším, jak se ta slova píšou.

Chcete si vyžehlit? Posaďte se prosím. Prkno totiž drží postavené ve výšce lýtek. Aspoň že žehlička funguje, i když se do ní nedá nalít voda (oprava: lze do ní nalít vodu, ale pak prská rezavá).

6. 10. 2016 Čtvrtek

Autobusy a univerzitní knihovna.

Dostat se na univerzitu trvá asi hodinu. Autobusem. Nebo vlastně dvěma. Zaplatíte 1,30€ za každý vstup do autobusu a uvnitř nemáte tušení, kde jste, natož kdy máte přestoupit. Používat názvy zastávek je tady moc velký luxus. V mobilní aplikaci sice můžete najít jména a čísla (!) zastávek na mapě, na ulici ale fyzicky nejsou. Tam najdete jen číslo autobusu, který tudy projíždí. A i když se dočtete, jaký je směr autobusové linky a že staví na zastávkách 1975, 3774, 6783 a 5608... plánek, který by ukazoval, kde dané zastávky jsou, nenajdete. Aspoň já jsem nenašla.

V univerzitní knihovně se můžete dost dlouho zabavit hrou na schovávanou. Hledáte vy, schovávají se knížky. Já jsem hledala oddělení 808. Zázrakem jsem našla 807 a pokračovala podél polic... až jsem došla k oddělení 809. Oddělení 808 je tady asi tak stejně reálné jako nástupiště 9 3/4 z Harryho Pottera.

S abecedou je to tady podobné. V rámci jednoho oddělení najdete knihy na B, A, C... H, G, F... I, J, K a tak nějak to pokračuje až k Z (nebo možná spíš k W nebo Q). Zároveň jsou některé knihy označené velkými, a jiné malými písmeny. To proto, že některé jsou zařazené podle křestního jména autora, jiné podle příjmení... a některé určitě i podle titulu knihy.

Takže například kniha La mujer nueva od Carmen Laforet může být prakticky na čtyřech místech (pokud už jste ve stejném oddělení jako kniha). Buď ji najdete u "car" jako Carmen, "la" protože název knihy začíná členem (který se někdy počítá jako slovo a jindy ne), "LAF" jako Laforet (protože to je příjmení) a nebo taky "muj" jako mujer (protože tak ve skutečnosti začíná titul knihy). Hodně štěstí...

Jenže aby toho nebylo málo, knihy nejsou ve stejné budově. V prostoru několika kilometrů (asi 2) jsou rozmístěné budovy jednotlivých fakult, z nichž každá má svou část knihovny. A samozřejmě internetový rejstřík je příliš nepřehledný na to, abych poznala, ve které budově začít.

8. 10. 2016 Sobota

El Chorro.

Jedeme do hor s MSE. V plánu je turistika, kajaky a jezero. A jak to dopadlo si můžete přečíst tady(ve zkratce: super místo, ne tak super organizace).

9. 10. 2016 Neděle

Alcazaba.

Proplétám se mezi starými zdmi paláce. Postavili ho sice v 11. století, používali při tom ale Římské sloupy, které byly o dalších 10 000 let starší. Proč? Nikdo nevěděl. Dokud pod palácem neobjevili římský amfiteátr.

Zrovna den předtím se mě někdo z klientů ptal, jestli už jsem na kopci nad Alcazabou viděla chameleona. Je tam pro ně přírodní rezervace. Musela jsem přiznat, že neviděla. Dokud jsem nešla přímo do paláce.

Říkám si, jaké asi bylo tady žít? Procházet se mezi jezírky, zahradami a bílými zdmi zdobenými geometrickými motivy... Alcazaba mě uchvacuje, a neumím si představit, jaké to bude v Alhambře (19. 11. 2016!).

Je to snad nejfotogeničtější místo tady v okolí. Očividně nejsem jediná, kdo si toho všimnul...

Jsem už na odchodu. V zahradách mě zastaví malíř. Zrovna pracuje na akvarelu zahrad. Neudělám mu fotku, jak maluje? A vlastně proč ne. Domluvíme se, že mu fotky pošlu na email a on mi za to dává obrázek zdarma. Vyberu si zákoutí ze Sevilly, třeba to místo někdy potkám. A jako bonus mi nabízí, že bysme někdy mohli jít malovat spolu...