Pompidou muzeum

Muzeum Pompidou v Málaze je externí součástí stejnojmenného muzea v Paříži. Nachází se pod zemí a je plné moderních děl... Nejzajímavější na něm je skleněná kostka, taková napodobenina Rubikovy kostky, která k muzeu přitahuje pozornost. A co je nejzajímavější uvnitř?

Horní patro je věnováno dočasným expozicím, kde se zrovna teď nachází expozice Hips don't lie (      Boky nelžou). Nepřipomíná vám ten název něco? Třeba Shakiru? Je to tady samá narážka. Z celého patra se mi líbil jeden krátký film se Salmou Hayek a jeden expresivní tanec (a tady se můžete dohadovat, co měl znázorňovat, protože popisky odmítám číst. Stejnak si je vycucal z prstu někdo jiný než tanečník. Kdyby to byl on, kdo se chce vyjadřovat slovy a ne tancem, byl by z něj básník nebo novinář). 

A z celého spodního patra jeden autoportrét -  Architecture and Morality od Glenna Browna a jeden normální obraz, který pověsili vzhůru nohama (určitě omylem, a teď to vydávají za naschvál).

Na druhou stranu je tu dost zarážejících věcí. Expozice "politické tělo" ve mě vyvolává představu koncentračního tábora. Dívám se na video slečny, která má kolem pasu něco jako gymnastickou obruč... jenže místo obruče má ostnatý drát. Tím točí okolo pasu a ostny jí přitom řežou do kůže. Je vyzáblá, špinavá a zakrvácená. Prostě koncentrák. Jdu si přečíst popisek... Izrael. Snaha upozornit na teror a utrpení, které se v zemi odehrává. Snaha něco změnit.

Hned naproti je video, na kterém je slečna rozplácnutá o zeď s rukama nad hlavou přitisknutýma ke stěně. Vypadá vyščerpaně a sesouvá se k zemi. Za ní zůstává na stěně krvavá stopa. Nejvíc mě na těch videích zaráží, jestli si opravdu myslí, že něco změní? Když si budou samy ubližovat, jak tím někomu pomůžou něco změnit? Nějak tomu nerozumím, i když hádám, že je to jejich způsob, jak se vyjádřit.

Hned vedle jsou vystavení ptáčci. Ale nepředstavujte si nic optimistického. Ptáci jsou zde opravdoví a vycpaní, žádné umělé sochy. Jenže je to... děsivě creepy. Někteří ptáci jsou oblečení do pletených oblečků jako malé děti, jiný se koupe ve vaně... a další jsou rozmačkaní v jakési středověké palečnici. Je to jako zvrácená kolekce nějakého zlého dítěte.

Zlatým hřebem celého muzea je alobal. Nebo spíš kilometry alobalu. Uprostřed sálu klečí neviditelní Uprchlíci (tak jsem je nazvala já, oficiální tabulku s komentářem jsem nenašla) zabalení ve vrstvách alobalu. V první chvíli mě zamrazí, trochu mi připomínají duchy z tohohle kostela. A hned potom mě napadne, jak sem ten alobal dostali, aniž by se pomačkal?