Postřehy z Málagy #07

7.11.2016 Pondělí

Pracovní oblečení.

Konečně přišlo moje zimní oblečení do práce. Nejsem si ale jistá, jestli je to dobrá zpráva, nebo špatná. Doteď jsem mohla nosit svoje věci, které mi sedí. Teď mám kalhoty velikosti XS, které jsou překvapivě dlouhé (na mě tak akorát) a taky super úzké. Zapnu je jen s největším vypětím sil díky gumě na zadní straně a pak u toho nesmím dýchat, natož si sednout. To se pak guma snaží posunout trochu výš k mému pasu, kde by mi možná i seděla... Jenže na to zase není látka od rozkroku dost dlouhá. Takže to prostě nejde, chodím s rozepnutýma kalhotama.

Mikina je v rámci možností nejlepší. Velká a pytlovitá je už ze své podstaty, takže mi vlastně docela sedí. Jen ramena mám někde o pár čísel níž na rukou. Hlavní problém mikiny je ale v potisku. Má na ní být naše logo a telefonní číslo... Logo tam je, i když jiné (a dokonce hezčí ;) ), číslo ale chybí. To mi nevadí, takže na mikinu si nestěžuju... dokud nemám oranžové chlupaté kuličky úplně na všem (i po 2 vypráních).

Jako poslední kousek jsem dostala bundu z Decathlonu. Je to větrovka. Pánská. Ve velikosti XXL. Pánská XXL. PÁNSKÁ XXL. To jako vážně? Hádejte kolikrát se do ní vejdu... asi tak 5x. A jak se stalo, že jsem dostala tak velkou? Dostala jsem na výběr. Zkoušela jsem si Estefaniinu, ta má dětskou bundu velikosti S (tělo OK, rukávy krátké). A nebo jsem mohla dostat takovou jako má Michael, pánské M... to je mi sice volné, ale jde to, takže se rozhoduju pro "takovou jako má Michael" (Ehm, proč by nešla koupit dámská bunda dámských velikostí?), protože na výběr je opravdu pouze dětská a pánská. Nechápu.

Když přišlo na kupování bundy, šéf šel do decatlonu, zkusil si první oranžovou bundu co uviděl a řekl si, že JEMU je docela fajn. Což znamená, že mu byla volná (protože tak je to na pánské poměry akorát) a navíc on sám má o něco větší postavu než já (takže na mě o to víc volná). Že není teplá je už jen poslední detail.

Bunda dva týdny leží v kanceláři než jí někdo dojde vyměnit (mít účtenku, tak by bylo nejjednodušší udělat to sama, aspoň bych třeba našla nějakou, co mi sedí). Takže na druhý pokus dostávám bundu zimní (hurá!), červenou (místo ošklivé oranžové... hurá podruhé!) ale stále pánskou. Rukávy má dvojnásob širší než já, tělo taky, ale na spodním okraji ji sotva zapnu (aspoň pod ní nebude foukat)... Nechápu, pro koho takové oblečení je, nikomu to nesedí. Ale už to vzdávám. Mám, co mám.

...

Fotka zveřejněná uživatelem Aneta Marková (@aneta.markova), Říj 13, 2016 v 11:45 PDT

Hláška týdne: "Domluvím se prakticky plynule v jakémkoli jazyce pokud jde o to ukazovat na věci, které chci..." - Andrew

9.11.2016 Středa

Facebook.

Ode dneška je oficiálně součástí mé práce sedět u facebooku a nahrávat tam fotky, videa a psát na naší stránku. Konec hlášení.

11.11.2016 Pátek

Knihovna.

Zázrakem jsem našla fungující knihovnu, pěkně se schovávala. Vypadá celkem slušně, mají i dost knížek v angličtině a taky spoustu filmů. Chci si zařídit kartu, ale knihovnice s tím mají problém. Nemám NIE (něco jako občanku pro cizince s trvalým/dlouhodobým pobytem ve Španělsku) a budu tu jen několik měsíců. Paní v tom vidí problém, neví, jestli jde karta zařídit, když ji nebudu používat aspoň rok (ehm, kdo říkal že nezaplatím klidně celý rok?)... nakonec mi podala papír k vyplnění s "pasem" (= používám českou občanku), že tam mám napsat informace z mého dokladu. Tak jsem je napsala, včetně české adresy. Na to mi ale řekla, že adresa musí být z Málagy (takže kdybych bydlela v Granadě, tak si průkazku do knihovny vytvořit nemůžu? :-O) a já papíry vyplňovala znovu. 

12.11.2016 Sobota

Kavárna s Negie.

Negie zítra odjíždí z Málagy. Jdeme spolu do kavárny, ale obě potřebujeme něco zařídit, napsat, upravit... takže sedíme vedle sebe u pultíku, před námi otevřené notebooky, bloky, čaje a kávy... a my chvílemi zíráme z okna na procházející kolemjdoucí a chvílemi si povídáme mezitím, co se můj photoshop prokousává skládáním panoramat z mých fotek. 

Obě potřebujeme batoh... Negie chce jet do Maroka nalehko a já si říkám co mě to napadlo odjet na půl roku bez batohu? Do hor je kufr dost nepraktickej a vak zase řeže na ramenou - to jsem zjistila při tůře řekou Chillar. Po dvou hodinách odcházíme jako dvojčata se stejnými batohy na zádech a s prázdným žaludkem (jo, bylo tak pozdě, že i Španělskej supermarket už měl zavřeno). 

Negie neměla kde nechat kufr ani kde spát... a tak se ze mě stala úschovna zavazadel (teď už mám pod postelí čtyři) a z Negie můj první couchsurfer.