Jeden den v Lisabonu podruhé

Stoupáme do barrio alto, nejvyšší čtvrti v Lisabonu. Během tour opět nic neslyším. Za celou dobu jsem na jedné vyhlídce pochopila to, že je to dobré místo na selfíčka. A tak jsem si to selfie jako naschvál neudělala. Jinak fakt nevím, co cestou říkali. Na druhou stranu vím, jak se dostat zpátky do hostelu.

A to jsem asi jediná. A proč? No... protože tour končila na hradu, kde se všichni rozutekli. Mě se povedlo ztratit kamarádky, ale věděla jsem kdy mám být zpátky pod kopcem, tak jsem to hodila za hlavu a prošla si zbytky hradu po svém. Odcházím půl hodiny po tom, co byl sraz před hradem, aby se šlo zpět hromadně. No a koho nepotkám cestou? Skupinu asi 20 lidí z Málagy, jak se dohadují, kudy jít. Moc nechápu, v čem je problém...

Fakty jsou takové: Byli jste na hradu, nejvyšším místě Lisabonu. Viděli jste všechny orientační body. Ještě jednou, jste na kopci - nahoře. A víte, že hostel je skoro u vody = pod kopcem. Jo a taky máte mapu... Takže vyjdete z hradu, sejdete pár ulic z kopce napravo a pak se zastavíte a dohadujete se, jestli je to na správnou stranu? Rozhodnete se, že jdete špatně (i když jdete dobře), otočíte se a jdete do kopce a zkusit to ulicí nalevo (vede dokopce). Tady přicházím na řadu já a divím se, kam to jako jdou, že hostel je na OPAČNOU stranu (a hlavně z kopce). Vy se zastavíte, jdete zpátky a pak z nějakého důvodu začnete scházet schody dolů (přece jsem říkala hlavně z kopce). Ty nevedou zrovna na OPAČNOU stranu, tedy doprava, vedou prostě jen dolů... A já si pořád myslím, že hostel je vpravo. Nikdo mě ale neposlouchá, tak posbírám jen kamarádky a jdeme vpravo. Samozřejmě jdeme správně...

Co se snažím říct je to, že vlastně nechápu, jak může být někdo tak ztracený. Buď na mapě vidíte, že hostel je stejným směrem jako katedrála, kterou máte před sebou, nebo minimálně víte, že z hradu k řece by to mělo být z kopce. Jak se může někdo orientovat tak špatně, že doopravdy zvažuje cestu k řece ulicí, která vede do kopce?

Běžíme do hostelu, cestou zvládneme oběd za rekordních 10 minut, vyzvednout kufry a pak už skoro jedeme domů. Vlastně ne, na řadě je Belém, další čtvrť Lisabonu. tak si prohlídneme věž, o které nikdo nic neví (ale je pěkná, to zase jo), a pokračujeme podél pobřeží. Aspoň ti, kdo pochytili, že nás bus vyzvedne jinde, než kde nás vysadil. 

Vyfotíš mě s mostem? Nejlíp tak, aby nebyl vidět, prosím...

O deset minut později stojíme na mapě světa. Tady se náhodou zrovna zdržuje i jiná skupina turistů a tak si vyslechnu zajímavý výklad. Na mapě jsou zobrazeny průzkumné plavby z doby, kdy Amerika ještě nebyla kontinent. Aspoň pro Evropany. Je tu rozkreslené, jak se portugalci se španěli dohadovali na rozdělení nových objevů. Nejdřív sever a jih (s tím Portugalci nesouhlasili), pak východ a západ. Španělé byli tenkrát milí a souhlasili s tím, že si Portugalci můžou nechat všechno nově objevené od nějakého toho třetího poledníku na východ. Podle Španělů to byli kilometry oceánu, tak jim to nevadilo... a (omylem) taky Brazílie. 

Když už jsme u těch objevů, poblíž je taky pěknej klášter, monasteiro dos Jerónimos. Podle našich "průvodců" ho postavil Vasco de Gama, ale podle mě to tak úplně nebude (a wiki se mnou souhlasí). Vasco se tam prostě jen přišel pomodlit před tím, než se rozhodl odjet (a vrátit se) do Indie. No ale každopádně zdejší klášter proslavil tak jako tak o trochu víc. 

Už máme odjíždět a já samozřejmě potřebuju na toaletu. Kam jinam jít, než to zkusit právě v klášteře? Vstup je sice placený, ale místní hlídač si všímá mého zoufalého rozhlížení se, pochopí co hledám, a pustí mě dovnitř. Prý nějak doprava a doleva... Toalety najdu hned, horší je to pak cestou zpět. Nějakou tu zatáčku prohodím a najednou jsem uvnitř kláštera, na nádvoří v chodbě s klenutými oblouky. Cítím se sice trochu provinile, tady přeci být nemám... dvě fotky si ale dovolím a pak už spěchám ven a děkuju hlídačovi. Bez něj bych příštích pár hodin opět nepřežila.