Postřehy z Málagy #11

5.12.2016 Pondělí

Sintra a konec Evropy

Sintra je taková malá vesnice, aspoň oficiálně. Prakticky je to taková splácanina několika hradů, zámků a paláců. My byli samozřejmě v tom nejhezčím - Quinta da Regaleira, kde člověk neví, kam se podívat a vrtnout dřív. Nádhera, která se těžko popisuje, lepší vidět na vlastní oči... nebo aspoň na fotkách (slibuju, že než umřu, tak se dokopu je sem nahrát). Na druhou stranu jsem doufala, že když je v programu návštěva Sintry a v dalších bodu prohlídka paláce, že uvidíme něco z těch ostatních... třeba ten nejbarevnější zámek na kopci. Bohužel se tak ale nestalo, a tak i přes krásné místo jsem byla trošku zklamaná. Prostě nemáme čas, ale zato máme kolem sebe spoustu lidí... takže bych si nějaký to focení asi stejně neužila.

Začíná se stmívat a my jedeme na západ. Tak moc, že necháme celou Evropu za sebou a dojedeme na Cabo de Roca, nejzápadnější místo v Evropě. Tentokrát je načasování výborné a vidíme krásný západ slunce. Já už teda západ slunce mezi mraky párkrát v životě viděla, nikdy ale skrz tolik obrazovek. Myslím, že jsem nenašla ani jednoho člověka, který by se na západ slunce díval, a nefotil ho. S výjimkou paní, která zrovna místo foťáku hledala něco v batohu manžela. Nejspíš telefon, aby tu fotku mohla poslat rovnou na instagram nebo snapchat.

Krásný palác, krásné slunce a nakonec krásná světýlka. Dneska se mé vnitřní 'já' umělce jenom tetelí radostí z tolika krásných míst. Připadám si, jako by má umělecká duše tak půl roku nejedla/nekoukala/necítila/cokoli-co-může-naplnit-duši (No ne, vážně... Může duše jíst očima?) a teď je doslova přesycená zážitky. Vánoční světla Lisabonu tomu nasadí korunu. Myslela jsem si, že nejlepší budou deštníky v ulicích... 

Ale možná to byl nakonec Vánoční stromeček, co mě oslnilo nejvíc. Podíváte se vzhůru a máte pocit, jako byste se mezi všechna ta světla propadali jako tunelem...

6.12.2016 Úterý

Hrad a Belém

Popsat některé dny mi prostě nejde jednou dvěma větami. O co jde si přečtete v titulku a zbytek o mém dnu v Lisabonu (už podruhé) najdete jinde. Řeknu jen, že nakonec to byl fajn den.

7.12.2016 Středa

Vlastní segway

Již dříve zmíněný (minulý pátek) fotograf si s našimi promofotkami příliš práce nedal. A tak se snažím upravit aspoň to, co jde. Estefanía je nadšená, prý jsem "un crack", což je údajně velmi pozitivní komentář. Něco v tom smyslu, že jsem prostě dobrá. A nechápe to...

Některé ze segwayů mají jména. Každý z mých kolegů má jeden a pak je tu Bogdan. Stážista, co tu byl dřív. Prý nejlepší, jakého zatím měli. (A já jsem na nejlepší cestě ho přebít ;) ) Minimálně jsem už tak dobrá, že si zasloužím vlastní segway! Takže jsem si vybrala... #1!

8.12.2016 Čtvrtek

Kiddytour

Dnes jsme v kanceláři já a Sjoukje a na plánu jsou výjimečně celé 3 tour. Já si beru tu prostřední, dětskou. Tam se tolik nemluví (i když má být ve španělštině) a je to sranda, jezdíme parkem křížem krážem. Slečna se baví a její rodiče taky. Jen mám pocit, že si cestou někde natloukli hlavu. Ptají se mě, jestli je Sjoukje moje máma? Ehm, cože? Nejsem si jistá, jestli já vypadám tak mladě, ona tak staře nebo obojí, ale prostě mi nejde do hlavy, jak by holka sotva o 5 let starší než já, mohla být mou matkou? Doteď jsem myslela, že je to biologicky nemožný. Nebo se pletu?

10.12.2016 Sobota

Žiju v pařníku

Úroveň vlhkosti v mém pokoji překročila únosnou mez. Mám vlajku, která se doslova rozpila a na barvách se udělaly fleku, protože byla přitisknutá na totálně vlhkou zeď. Žádný z papírů v mém pokoji už není tvrdý. A když si lehnu do postele, mám taky pocit, že ležím v pařníku. Vážně musím sehnat topení... Jenže je sobota, takže to musí počkat do pondělí.

11.12.2016 Neděle

Museo Ruso

Neděle = muzeum zdarma. Tentokrát plánuju ruské. Neptejte se mě, proč vlastně mají v Málaze ruské muzeum... Každopádně je to asi hodinu pěšky od našeho bytu, takže si beru sportovní boty, větrovku a rozhodnu se tam běžet (tak na půl cesty :D), přeci jen je to rychlejší. V muzeu na mě koukají jako na blázna. Bez kabelky, eh? V legínách, eh? Z Čech, eh? Sama, eh? No co, kdo říkal že do muzea musíte mít sukni, kabelku a parťáka?

Výstava o Marku Chagallovi se ze 3/4 skládala z obrazů jiných malířů, ale to asi nikomu nevadilo. A "roční období" tu byly v pořadí léto, zima, podzim. Jaro jsem nepotkala. Tak nevím, mají to zmatené ti španělé, nebo rusové?