21.11.2016 Pondělí
Fantastická zvířata a kde je najít.
Domluvit se na něčem dohromady se všemi spolubydlícími je prakticky nemožné. Říct ale, že někam jdu, tak se všichni přidají. Tentokrát je to kino.
Dnešek je plný překvapení ohledně toho, co nikdo nezná. Francouzi nedokážou pochopit, že v Kamenici prostě nežije mnoho černochů (a vlastně to platí pro většinu ČR), a tak mezi nimi nemám kamarády. Já zase nechápu, jaktože neznají sladký popcorn. Všichni tři jsou vykulení z modré polevy, která se ukáže mít mnohem víc barev, když ho slečna nasype do kyblíku. A taky se ukáže, že je kyblík nepřiměřeně velký, a i když z něj ochutnáváme všichni čtyři, na konci filmu mám v ruce ještě polovinu.
24.11.2016 Čtvrtek
Vánoční světla.
V šest hodin odpoledne se mají oficiálně rozsvěcet Vánoční světla ve městě. Tou dobou je ale ještě světlo, takže nespěchám a chci vyrazit až kolem půl sedmé. Mezitím se ale doma objeví Arthur. Navrhuju, ať jde se mnou a na to mi odpoví, že je domluvený s Korejci a můžu se přidat já. Čekáme tedy na další dva kamarády, než jim skončí škola, a vydáváme se na náměstí.
Je tu ale tolik lidí, že se včas neprocpeme davem natolik, abysme rozsvěcení světel viděli. Musíme se spokojit se světly již rozsvícenými a náměstím plným lidí tlačících se před pódium. I tak mám ale pocit, jako by mi na hlavu padala obloha. Je tu tolik hvězd (světel) úplně všude...
Štěstí mi ale přeje a zatím to vypadá, že světelná show podle hudby bude každý den při rozsvěcení světel... Tak snad ji jednou uvidím.
25.11.2016 Pátek
Black Friday.
Nejšílenější slevy roku jsou opravdu poznat. Corte Inglés (obchoďák, kde prodávají úplně všechno, asi jako 10x větší verze Děčínského Tesca - pro každé oddělení je tu vlastní patro, ne jen sekce) je narvaný k prasknutí. Bundu ani svetr tady neseženu (ehm, Španělská délka rukávů), ale i tak tu pěknou dobu okukuju vánoční výzdobu, knihkupectví a hlavně povlečení.
Trvalo mi asi hodinu přijít na to, že "funda nórdica" je klasické povlečení, do kterého se deka dává dovnitř, zatímco "sábana encimera" je to, co máme doma asi tisíckrát - prostěradlo, které má člověk přes sebe. Další problém pak spočívá v tom, co je prostěradlo pod vás, protože zde nabízejí další tři typy balíčků. Nakonec jsem to riskla na základě úvahy "koupím to nejlevnější" a skončila jsem s prostěradlem, které má na okrajích natahovací žabičky. Sláááva, stal se zázrak.
Na druhou stranu koupit kalhoty na snowboard mi trvalo sotva 10 minut. A z toho jsem se 8 minut smála velikosti tyrkysových kalhot S - byly mi těsně pod kolena. Vtipné, že původně jsem se rozhodovala, zda si zkusit S nebo M... A nebylo mi pořádně ani L. Což je škoda, protože byly opravdu krásné... I tak ale o těch největších uvažuju v domnění, že lepší neseženu. Sice jsem vytáhla ještě jedny zelené, ale na těch psali XS, mělo tedy vůbec cenu je rozdělávat? Mělo. Zelené XS byly mnohem větší, než tyrkysové L. V pase trochu volné, takže je stáhnu níž a dokonce mi sedí na délku. A jako bonus je na nich 50% sleva (Ehm, ne že bych je za původních 130€ měla šanci koupit).
27.11.2016 Neděle
Rodný dům Picassa.
Už několik dní leje jako z konve a já proto nejdu do práce. V té zimě jsem za to ráda, člověku se nechce vylézat z deky ani pro čaj. Odpoledne se ale dokopu někam jít. Přeci jen celý víkend doma je nuda... A opět se přidává zbytek osazenstva našeho bytu, tentokrát i s Thomasem (přítel Julie), který přijel ve čtvrtek a ještě jsme se od té doby nepotkali.
Rodný dům Pabla Picassa se prezentuje tím, že můžete navštívit byt tak, jak vypadal, když se zde Pablo narodil. My to ale považujeme trochu za lež. Mají tady stůl se dvěma židlemi, knihovničku plnou knih o anatomii, malířský stojan se stoličkou a pár štětců. O místnost dál je ještě sedací souprava. Jenže žádná postel (a to tu žilo 7 lidí), žádná kuchyň, žádný jídelní stůl nebo koupelna.
Zbytek bytu je klasickým muzeem. Na stěnách visí několik obrazů (a já musím uznat, že Pablův otec rozhodně nemaloval ošklivě), jsou zde natištěné různé citáty, plakáty, podobizny a ve vitríně je Pablova levá botička, kterou nosil po narození.
Zaujala mě ale kniha se soupisem obyvatel. V jedné kolonce je vždy jeden byt - vlevo muži, vpravo ženy. U mužů se přikládala důležitost tomu, jestli umí číst, psát a jaká je jejich profese. U žen tyhle kolonky chybí, a v případě sluhů chybí i celé jméno. Podle zápisu mě bouchne do očí, že jeho otec byl prakticky stejně starý jako jeho babička z matčiny strany. Vůbec nejkurióznější je ale na zápise jistý José, Pablův o dva roky mladší bratr... Který nikdy neexistoval. Tak jak se dostal do zápisu? O tom se můžeme jen dohadovat, i když já věřím, že to bylo vinou někoho, kdo rodinu tenkrát nahlašoval písařům a neuměl číst. Třeba Mariana (služka).
No comments:
Post a Comment